Příjem
Problémové okruhy k zápočtovému testu z předmětu
„Úvod do filosofie“
V testu budou 4 otevřené otázky. Kdo napíše seminárku, dostane jen 3 otázky.
1. Co je filosofie?
Vyber si jednoho z představitelů nebo školu a popiš jeho působení, filozofii.
- Pýthagorás: „filosofos“ jakožto „hledající moudrost“
- M. Heidegger: tázání jakožto specifický rys lidského „pobývání“ ve světě
- K. Jaspers: „mezní situace“ – nějaké mezní situace, ve kterých člověk začne filozofo-vat, bilancovat.
- filosofovat znamená klást nejobecnější otázky po podstatě světa a místě člověka v něm
- Aristotelés: ÚDIV a POCHYBNOST jsou „kořeny“ filosofování
- filosofie jakožto „theoriá“ (moment „nepraktičnosti“ + moment nejistoty)
- základní rozdíly mytologického a filosofického „zmocňování se“ světa
- vztah filosofie a empirických věd (filosofie „odkazuje na celek“ a kriticky reflektuje
předpoklady a východiska vědeckého poznání)
- filosofie – víra – náboženství: odlišit pojmy „víra“ a „náboženství“, možnosti vzájem-ného vztahu filosofie a víry
- vztah filosofie a umění (základní rozlišení)
- filosofické disciplíny: vědět, co označují pojmy „ontologie“, „gnoseologie“ („noetika“), „filosofická antropologie“, „etika“, „estetika“, „epistemologie“
2. Filosofie a problém bytí
Zmiňoval platónský trojúhelník
Metafyziky - nebude
- co je tzv. ontologická diference? (M. Heidegger: rozlišení „jsoucna“ a „bytí“)
- nejstarší řecké kosmologické a ontologické tázání:
a) tzv. přírodní filosofie a hledání „arché“: milétská škola (Thalés, Anaximenés, Anaximandros - pojem „apeiron“!), pýthagorejci, Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás, Démokritův atomismus
b) problém bytí v konceptu elejské škol: Parmenidés (rozdíl „doxa“ a „epistémé“, po-jem bytí jako jediného a stálého), Zenón (vysvětlit princip „aporií“ neboli důkazů nemožnosti pohybu)
- zrod metafyziky:
a) Platón: učení o idejích (vysvětlit tzv. platónský trojúhelník)
b) Aristotelés: učení o čtyřech příčinách bytí, bůh jako nehybný hybatel
- středověké filosofické myšlení:
a) základní členění středověké metafyziky
b) vysvětlení pojmů: „Porfyriův strom“ – neměl by být, „analogia entis“, „transcen-dentálie“
c) Tomáš Akvinský: učení o esenci a existenci – napsat podstatu
d) základní důkazy Boží existence: přímé důkazy (Augustin, Anselm), nepřímé důka-zy (Tomášových „pět cest k Bohu“) Vybrat si jeden ze základních důkazů Boží existence (přímé/nepřímé).
e) co je „ teodicea“ a které znáte možnosti jejího řešení? „ teodicea“ znamená ospra-vedlnění boha
- fundamentální ontologie Martina Heideggera – nebude
- kritika metafyziky: Rudolf Carnap – nebude
3. Filosofie a problém poznání
- co je sofistika, v čem tkví podstata sókratovské dialogické metody – vědět, co je sofis-tika. Na vše mít odpověď, ze všeho se umět vymluvit, pořád být z obliga. Např. „Jsem tlustý? Nejsem, soused je tlustší. Máme málo peněz? Co by za tolik peněz v Somálsku dali.“ Jde o vyčůranost. Učili se jí proto, aby uměli obstát u soudu.
- základní rysy aristotelského konceptu logiky – ironie, ale ne výsměšná, ale souhlasná, např. „hm, asi ano, ale proč …“
- starořecký skepticismus (Pyrrhón) - umět
- náčrt řešení vztahu rozumu a víry ve středověkém myšlení, základní charakteristika sporu nominalismu a realismu - nebude
- novověký důraz na gnoseologii, podstata dvou základních linií novověké filosofie:
a) empirismus (F. Bacon, J. Locke, G. Berkeley, skepticismus D. Huma)
b) racionalismus (R. Descartes, B. Spinoza, G.W. Leibniz)
vědět rozdíly mezi empirismus a racionalismus, vybrat si jednoho z představitelů a popsat jeho myšlenkový přínos (dobrý je prý J. Locke a R. Descartes).
- kriticismus I. Kanta: vysvětlit podstatu Kantovy transcendentální filosofie, co jsou „apriorní formy smyslovosti“, co je „rozvažování“, co jsou „ideje rozumu“, co je „věc o sobě“
- soudobé gnoseologické směry: prý je to těžké, tak si jen vybrat jeden z a) nebo b) a popsat
a) orientované scientistně: klasický pozitivismus (A. Comte), novopozitivismus
(raný L. Wittgenstein, představitelé Vídeňského kruhu), filosofie přirozeného jazy-ka (pozdní L. Wittgenstein, J. Habermas), pragmatická filosofie jazyka (W.V.O. Quine, R. Rorty), strukturalismus (F. de Saussure, M. Foucault)
b) orientované antiscientistně: „filosofie života“ (vysvětlení x porozumění) W. Diltheye, fenomenologie
(E. Husserl), filosofická hermeneutika (H.-G. Gadamer)
- základní teorie pravdy: ontologická (pravda je skutečnost sama), korespondenční (pravda = soulad nějakého tvrzení se skutečností, např. prší, ano, prší), koherenční (nemůžeme toto tvrzení vyvrátit, tak je to asi pravda, pravdou je ten výrok, který je vnitřně konzistentní, pevný, má logiku), konsenzuální (ustoupení od všeho, na tomhle tvrzení se shodneme, do té doby, než se zjistí, že to tak není, znamená to např. dřív se tvrdilo, že pít při jídle není zdravé, dneska je pravda ta, že pít u jídla není škodlivé, za pár let to může být zase jinak), teorii pravdy - umět
- základní pojmy metodologie vědy: T. Kuhn (struktura vědeckých revolucí, pojem „pa-radigma“), K.R. Popper (princip falzifikace vědeckých teorií, pojmy „otevřená společ-nost“ a „uzavřená společnost“) – nebude
4. Filosofie a problém člověka
Z každého téma si vyberte jednoho představitele – dobří jsou R. Descartes a Kant
- Téma člověka v kontextu antického a středověkého myšlení (základní charakteristika)
- Zvýraznění tématu člověka v renesanci a reformaci (základní charakteristika)
- Novověké pojetí člověka jako subjektu: R. Descartes (princip „cogito“), Kantův kate-gorický imperativ, teorie společenské smlouvy (srovnání východisek a řešení, která po-dali T. Hobbes, J. Locke a J.J. Rousseau)
- Člověk jako sebevědomí: německá klasická filosofie (J.G. Fichte, G.W.F. Hegel) - ne-bude
- Člověk jako předmětná bytost: L. Feuerbach, K. Marx, E. Fromm - nebude
- Iracionalismus a voluntarismus 19. století: A. Schopenhauer, F. Nietzsche
- Filosofie existence: S. Kierkegaard, M. Heidegger, A. Camus, J.-P. Sartre, K. Jaspers, G. Marcel
- Filosofie dialogu: M. Buber, E. Lévinas
- Postmoderní filosofie: J.-F. Lyotard, M. Foucault, W. Welsch
„Úvod do filosofie“
V testu budou 4 otevřené otázky. Kdo napíše seminárku, dostane jen 3 otázky.
1. Co je filosofie?
Vyber si jednoho z představitelů nebo školu a popiš jeho působení, filozofii.
- Pýthagorás: „filosofos“ jakožto „hledající moudrost“
- M. Heidegger: tázání jakožto specifický rys lidského „pobývání“ ve světě
- K. Jaspers: „mezní situace“ – nějaké mezní situace, ve kterých člověk začne filozofo-vat, bilancovat.
- filosofovat znamená klást nejobecnější otázky po podstatě světa a místě člověka v něm
- Aristotelés: ÚDIV a POCHYBNOST jsou „kořeny“ filosofování
- filosofie jakožto „theoriá“ (moment „nepraktičnosti“ + moment nejistoty)
- základní rozdíly mytologického a filosofického „zmocňování se“ světa
- vztah filosofie a empirických věd (filosofie „odkazuje na celek“ a kriticky reflektuje
předpoklady a východiska vědeckého poznání)
- filosofie – víra – náboženství: odlišit pojmy „víra“ a „náboženství“, možnosti vzájem-ného vztahu filosofie a víry
- vztah filosofie a umění (základní rozlišení)
- filosofické disciplíny: vědět, co označují pojmy „ontologie“, „gnoseologie“ („noetika“), „filosofická antropologie“, „etika“, „estetika“, „epistemologie“
2. Filosofie a problém bytí
Zmiňoval platónský trojúhelník
Metafyziky - nebude
- co je tzv. ontologická diference? (M. Heidegger: rozlišení „jsoucna“ a „bytí“)
- nejstarší řecké kosmologické a ontologické tázání:
a) tzv. přírodní filosofie a hledání „arché“: milétská škola (Thalés, Anaximenés, Anaximandros - pojem „apeiron“!), pýthagorejci, Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás, Démokritův atomismus
b) problém bytí v konceptu elejské škol: Parmenidés (rozdíl „doxa“ a „epistémé“, po-jem bytí jako jediného a stálého), Zenón (vysvětlit princip „aporií“ neboli důkazů nemožnosti pohybu)
- zrod metafyziky:
a) Platón: učení o idejích (vysvětlit tzv. platónský trojúhelník)
b) Aristotelés: učení o čtyřech příčinách bytí, bůh jako nehybný hybatel
- středověké filosofické myšlení:
a) základní členění středověké metafyziky
b) vysvětlení pojmů: „Porfyriův strom“ – neměl by být, „analogia entis“, „transcen-dentálie“
c) Tomáš Akvinský: učení o esenci a existenci – napsat podstatu
d) základní důkazy Boží existence: přímé důkazy (Augustin, Anselm), nepřímé důka-zy (Tomášových „pět cest k Bohu“) Vybrat si jeden ze základních důkazů Boží existence (přímé/nepřímé).
e) co je „ teodicea“ a které znáte možnosti jejího řešení? „ teodicea“ znamená ospra-vedlnění boha
- fundamentální ontologie Martina Heideggera – nebude
- kritika metafyziky: Rudolf Carnap – nebude
3. Filosofie a problém poznání
- co je sofistika, v čem tkví podstata sókratovské dialogické metody – vědět, co je sofis-tika. Na vše mít odpověď, ze všeho se umět vymluvit, pořád být z obliga. Např. „Jsem tlustý? Nejsem, soused je tlustší. Máme málo peněz? Co by za tolik peněz v Somálsku dali.“ Jde o vyčůranost. Učili se jí proto, aby uměli obstát u soudu.
- základní rysy aristotelského konceptu logiky – ironie, ale ne výsměšná, ale souhlasná, např. „hm, asi ano, ale proč …“
- starořecký skepticismus (Pyrrhón) - umět
- náčrt řešení vztahu rozumu a víry ve středověkém myšlení, základní charakteristika sporu nominalismu a realismu - nebude
- novověký důraz na gnoseologii, podstata dvou základních linií novověké filosofie:
a) empirismus (F. Bacon, J. Locke, G. Berkeley, skepticismus D. Huma)
b) racionalismus (R. Descartes, B. Spinoza, G.W. Leibniz)
vědět rozdíly mezi empirismus a racionalismus, vybrat si jednoho z představitelů a popsat jeho myšlenkový přínos (dobrý je prý J. Locke a R. Descartes).
- kriticismus I. Kanta: vysvětlit podstatu Kantovy transcendentální filosofie, co jsou „apriorní formy smyslovosti“, co je „rozvažování“, co jsou „ideje rozumu“, co je „věc o sobě“
- soudobé gnoseologické směry: prý je to těžké, tak si jen vybrat jeden z a) nebo b) a popsat
a) orientované scientistně: klasický pozitivismus (A. Comte), novopozitivismus
(raný L. Wittgenstein, představitelé Vídeňského kruhu), filosofie přirozeného jazy-ka (pozdní L. Wittgenstein, J. Habermas), pragmatická filosofie jazyka (W.V.O. Quine, R. Rorty), strukturalismus (F. de Saussure, M. Foucault)
b) orientované antiscientistně: „filosofie života“ (vysvětlení x porozumění) W. Diltheye, fenomenologie
(E. Husserl), filosofická hermeneutika (H.-G. Gadamer)
- základní teorie pravdy: ontologická (pravda je skutečnost sama), korespondenční (pravda = soulad nějakého tvrzení se skutečností, např. prší, ano, prší), koherenční (nemůžeme toto tvrzení vyvrátit, tak je to asi pravda, pravdou je ten výrok, který je vnitřně konzistentní, pevný, má logiku), konsenzuální (ustoupení od všeho, na tomhle tvrzení se shodneme, do té doby, než se zjistí, že to tak není, znamená to např. dřív se tvrdilo, že pít při jídle není zdravé, dneska je pravda ta, že pít u jídla není škodlivé, za pár let to může být zase jinak), teorii pravdy - umět
- základní pojmy metodologie vědy: T. Kuhn (struktura vědeckých revolucí, pojem „pa-radigma“), K.R. Popper (princip falzifikace vědeckých teorií, pojmy „otevřená společ-nost“ a „uzavřená společnost“) – nebude
4. Filosofie a problém člověka
Z každého téma si vyberte jednoho představitele – dobří jsou R. Descartes a Kant
- Téma člověka v kontextu antického a středověkého myšlení (základní charakteristika)
- Zvýraznění tématu člověka v renesanci a reformaci (základní charakteristika)
- Novověké pojetí člověka jako subjektu: R. Descartes (princip „cogito“), Kantův kate-gorický imperativ, teorie společenské smlouvy (srovnání východisek a řešení, která po-dali T. Hobbes, J. Locke a J.J. Rousseau)
- Člověk jako sebevědomí: německá klasická filosofie (J.G. Fichte, G.W.F. Hegel) - ne-bude
- Člověk jako předmětná bytost: L. Feuerbach, K. Marx, E. Fromm - nebude
- Iracionalismus a voluntarismus 19. století: A. Schopenhauer, F. Nietzsche
- Filosofie existence: S. Kierkegaard, M. Heidegger, A. Camus, J.-P. Sartre, K. Jaspers, G. Marcel
- Filosofie dialogu: M. Buber, E. Lévinas
- Postmoderní filosofie: J.-F. Lyotard, M. Foucault, W. Welsch
